Návštěva Afriky nám přinesla spoustu inspirace a spoustu podnětů (mrkněte se na I. díl tohoto miniseriálu a také na díl II.) – a jedním z nich bylo zpomalení… Po africku (svahilsky) „pole, pole“ neboli česky „pomalu, pomalu“.
Ptali jsme se ovšem: Je možné zpomalit i v našich zeměpisných šířkách? Při tom všem, co nám náš moderní civilizovaný svět nabízí za podněty hmotné i nehmotné? Při tom všem, jaké závazky na sebe bereme a jaké nároky na sebe klademe a chceme jich dostát? Při tom všem, co „musíme“ a „měli bychom“?
ČÍst dÁle…
Jaká že je Afrika? Všichni, co tam byli, říkali, že je úžasná – a my musíme znovu potvrdit, že měli pravdu. Nadchla nás spousta věcí – například lidé, opice a baobaby, o nichž píšu zde, v prvním díle tohoto miniseriálu.
V tomto díle se dozvíte víc o safari a sloní rodince, co si to štrádovala přes cestu rovnou před naším autem, o zelených pahorcích afrických a koupání ve vodopádu, o zážitcích s netopýry v centru Mombasy v pravé poledne nebo o tom, proč v Africe vládne přístup hakuna matata a jak se jím můžeme inspirovat!
ČÍst dÁle…
Naše letošní dovolená sklízela snad nejkontroverznější ohlasy ze všech. „Afrika?“ klepali si všichni na čelo. „Tam je to nebezpečný, ne?“ říkali jedni. „Moskyti, malárie, žloutenka a kdovíco ještě. Máte očkování?“ strachovali se druzí. „Jedete do Keni? V Nairobi teď řádí cholera, prý i v hotelích!“ četli důkladně noviny třetí. „Tam je šílený vedro,“ připomínali zas ti první. „A v Mombase byl před 4 lety bombový útok!“ googlovali, když jsme si z toho nic nedělali.
Navzdory všem těmto dobře míněným pečovatelským radám jsme odletěli – a teď po návratu můžeme zkonstatovat, že to byla jedna z nejlepších našich dovolených. Čím nás Afrika tak nadchla?
ČÍst dÁle…