Blog

Jak dostat chlapa na procházku

Jsou určité rozdíly mezi muži a ženami. A teď nemyslím ty zřejmé, jako že ženy mají prsa, umějí rodit děti nebo mají obvykle jemnější hlas. Tyto rozdíly existují i na úrovni toho, co jedno a druhé pohlaví preferuje jako svou zálibu.

Nemusí to samozřejmě nutně být jen odlišným pohlavím a nedá se to v zásadě škatulkovat, protože vliv má celá řada faktorů, nicméně něco na tom je.

Tak například moje žena Sofie, jako řada jiných žen, miluje procházky přírodou. Prostě si chodit. Jen tak. Nemusí mít cíl. Jí stačí, že jde a že je venku. Podobně to má řada žen, stačí jim prostě jen tak „být“.

A mně, zcela upřímně, to nestačí. Podobně jako řadě jiných mužů.

Myslím, že je to zčásti tím, že jsem muž, a zčásti možná tím, že jsem na rozdíl od emoční Sofie člověk výsledkový. Ona potřebuje prožitek, zážitek, emoci a je v podstatě jedno kudy vede její cesta. Já potřebuju uchopitelný cíl vedoucí k nějakému výsledku, abych se na cestu vůbec chtěl vydat.

Takže když za mnou dřív chodila s dotazem, jestli vyrazíme na procházku, díval jsem se na ni zprvu neochotně s otázkou „Proč?“. Odpověď „Prostě jen tak“ mě příliš neuspokojovala – čest občasným výjimkám 🙂

Jít někam, za de facto ničím, je pro mne osobně spíš nuda. Rád objevuju a páchám dobrodružství, takže mám rád na cestách alespoň nějaké výzvy a ty se sice také dají potkávat náhodně, ale když jim jde člověk trochu naproti, je jich obvykle víc a lepší. Takže moje reakce „Já tě sice miluju, ale proč bych měl dělat něco, co je pro mne nuda?“, byla celkem logická.

Jak už to tak ovšem ve vztazích bývá, je fajn hledat soulad, porozumění a společné řešení, protože to kvalitě vztahu výrazně prospívá.

Říkáme tomu synergické řešení, čili řešení, které přesahuje původní nápad nebo jednostranný názor nás obou. A hledali jsme takové řešení i u procházek. Jak spojit procházky přírodou s nějakými výsledky tak, aby se to líbilo nám oběma? Není to protimluv? Jde to?

Říká se, že kdo hledá, najde – a my jsme před časem našli.

Teď už nevím, koho z nás to přesně napadlo, a není to podstatné, ale objevili jsme skvělou a nenáročnou zábavu, která nám umožňuje chodit přírodou, objevovat utajené a ještě mít výsledky.

Dokážete si už tipnout, co to je?

Ano, stali jsme se kačery.

Pro ty z vás, co tento slangový pojem neznají – propadli jsme geocachingu, čili hledání krabiček nejrůznějších velikostí a tvarů na nejrůznějších místech – klidně pár metrů od vašeho domu.

O existenci této hry jsem věděl už dávno, občas jsem různě náhodně narazil na kešky třeba při sbírání hub, ale nikdy jsem jí opravdu nehrál.

Když jsme takhle jednou před časem zkusili dát procházce se psy i nějaký drobný cíl, vygooglili jsme při hledání inspirace i kešku poblíž místa, kam jsme měli namířeno, takže jsme se pro ni frajersky vydali bez jakýchkoliv bližších informací, čistě jen podle tečky na mapě.

Samozřejmě jsme nic nenašli 🙂

Tento neúspěch ovšem zažehnul touhu, že to přece nemůže být taková věda a že chceme neúspěch proměnit v úspěch. Začlo hledání informací o fungování geocachingu v praxi, následovala apka do mobilu a už jsme byli lapeni 🙂

Najednou jsou naše výlety mnohem zajímavější. Sofie má svůj zážitek už jen z procházky – a když se k tomu podaří najít ještě nějaká hezká keška, třeba nanokeška na hrázi rybníka, putovní předmět zvaný travel bug, který začínal svou cestu po světě třeba před rokem někde v Ohiu v USA nebo microcache na návsi tak, aniž by cokoli zpozorovali nezasvěcení civilisté, je to pro ni příjemný emoční bonus.

Já mám svůj kačeří účet, do kterého střádám naše výsledky, plány, kam vyrazit příště a jak – a navíc je stále kam zvedat svou úroveň schopností kešku najít nebo rozluštit! Přičemž někdy je to docela fyzická výzva – zrovna poslední lednovou sobotu jsem lezl v mraze bez bundy a bez rukavic pět metrů nahoru na omrzlý strom, abych ulovil jednu mikrokešku. A tohle nebyla ani zdaleka vysoká obtížnost, jakou nabízejí některé jiné.

A spokojeni jsme tak nakonec oba.

Sofie dostává svůj prožitek spojený s bytím v přírodě, já zase prožitek z objevování a občas trochy dobrodružství (ti co sledují FB, jistě zaznamenali naše geovozidlo na Nový rok beznadějně zapadlé ve sněhu a blátě v lese 🙂 a oba pak dostáváme zážitky z návštěv různých zajímavých a krásných míst, o kterých bychom ani jinak nevěděli, že existují.

Poučení, které z toho plyne?

I když si myslíte, že pravdu máte jenom vy, stojí za to hledat vyšší společnou pravdu, která se ukrývá za vaší pravdou i za pravdou toho druhého.

Výsledkem pak bude geniální synergické řešení, které vás bude bavit oba ještě mnohem víc…

A navíc, když přestanete lpět slepě jen na své pravdě, objevíte díky tomu i spoustu nových a zábavných způsobů, jak si užívat život…

Napsat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn.

Citát dne

“Chudí lidé a lidé střední třídy pracují pro peníze. Bohatí za sebe nechají pracovat peníze.”

— Robert T. Kiyosaki