Jak líný Honza ke štěstí přišel
Žil byl jednou jeden Honza. Většinu doby ležel za pecí a jen se dožadoval, aby mu máma nosila buchty. A tak mu říkali líný Honza.
Tak většinou pohádka o líném Honzovi začíná. V této verzi ovšem pokračuje trochu jinak. Líný Honza neležel za pecí jen tak. Líný Honza celou tu dobu ležel za pecí s notebookem a usilovně na něm cosi kutil. Ostatní běhali kolem chalupy, seli len, obilí a sázeli brambory, pak pleli, okopávali a nakonec žali, vyorávali a sklízeli. Líný Honza vycházel z chalupy jen v případě, že vypadla krabička s internetem na střeše a bylo třeba ho znovu nahodit.
Maminka jen potají vzdychala, co prý z jejího syna bude. Táta mu několikrát nařezal řemenem, ale nemělo to žádný efekt. Honzova sestra Barbora, přezdívaná Brambora, si z něj pravidelně utahovala, ale ani to nezabíralo. Všichni v této domácnosti byli normální a všichni pracovali, jak se sluší a patří, ale jediný syn sedláka Lipence prostě ležel a pořád tam něco šudlal na tom podivném stroji a nechával si hodnou maminkou nosit koláče a buchty.
Jednoho dne u chalupy ovšem zastavilo auto s nápisem TV. Z něj vyskákalo pár ostrých hochů s černými krabicemi na ramenou a jedna půvabná dívka ve velmi krátké sukni a na jehlových podpatcích. Sestra Barbora už o spolku jménem TV něco slyšela, a tak se honem běžela obléci do svátečních šatů. Táta sedlák běžel do stodoly pro vidle. Máma selka si utírala ruce od mouky, jak zase zadělávala Honzovi na buchty a utíkala ven přivítat nečekané hosty.
„Dobrý den,“ zašvitořila křehká dívka na podpatcích a dávala pozor, aby neuklouzla po kravinci. „Dostali jsme echo, že zde bydlí jistý Lazy Johnny, nejslavnější herní programátor všech dob, a přijeli jsme s ním natočit intervjú.“
Máma selka rozuměla z její řeči pouze úvodnímu pozdravu, ale pochopitelně hned zvala hosty dál. Líný Honza jako obvykle ležel za pecí a zase něco datloval do klávesnice, až se z něj kouřilo. Hoši s černými krabicemi na něj neudělali žádný dojem a neškrtla si ani slečna reportérka v minisukni. Odpovídal lakonicky jen „ano“ nebo „ne“, a to ještě jen na prvních pět otázek. Pak se ostentativně otočil ke všem zády a pokračoval v datlování.
Reportérka si nemohla dovolit odjet s prázdnou, takže natočila alespoň rozhovor se všemi ostatními členy rodiny, kteří o Honzovi nevypovídali zrovna lichotivě. Prý jen sedí za pecí, něco tam dělá s tím přístrojem a nechává se obsluhovat.
Asi za týden po této návštěvě se stalo něco nečekaného. Honza slezl z pece, vyžádal si od maminky buchty do ranečku a vyrazil do světa. Celá rodina o něm několik dlouhých měsíců neslyšela, a tak ho maminka už začala pomalu oplakávat. Zhruba za půl roku se objevilo na příjezdové cestě ke statku obrovské stěhovací auto. Z něj vyskočil Honza a oznámil celé rodině, že se stěhují na Floridu, tak ať si zabalí všechno potřebné a hlavně to neprotahují.
Maminka plakala, sestra plakala, starý sedlák plakal – každý z jiného důvodu – ale přestěhování na Floridu nikdo z nich nelitoval. A tak, jestli neumřeli, žijí tam na Floridě všichni šťastně a spokojeně až dodnes…
Tolik pohádka. A zde pár faktů, jak vlastně líný Honza ke štěstí doopravdy přišel:
- Když máte někdy pocit, že se někdo fláká, dost možná jenom nerozumíte tomu, co opravdu dělá. Platí to většinou pro obě zúčastněné strany.
- Pokud je někdo divný a nezapadá do škatulky běžné „normálnosti“, vůbec to neznamená, že nemůže ničeho dosáhnout.
- Pokud někdo dělá naplno to, co ho opravdu baví, většinou s tím nakonec dojde hodně daleko.
- Jestliže jste introverti jako Honza a raději jste zalezlí za pecí, neházejte flintu do žita. I vy se můžete v tomto světě prosadit. Pro každého je tu nějaká cesta a nemusí vést zrovna přes TV.
- Důležité je vytrvat ve svých záměrech a nenechat se od nich odradit, zejména svými nejbližšími.
- To, že jste dneska Honza s holým zadkem, neznamená, že zítra nemůžete bydlet na Floridě i s celou rodinou.
- Lidi si rádi hrají. Dělejte to, co pro ně děláte, jako hru – a vyhrajete vy i oni.
2 komentářů “Jak líný Honza ke štěstí přišel”