Jste normální?
Co byste si pomysleli o krásné dámě ve slušivých šatech a na vysokých podpatcích, která kráčí před vámi a najednou si zhluboka odchrchlá a odplivne si na zem? Pravděpodobně by to nebylo vůbec lichotivé.
Jenže, tuto dámu jsem opravdu viděl. Když jsme teď psali se Sofií knihu o našich zážitcích z Číny, vzpomněl jsem si i na ní (stejně jako na řadu dalších „normálností“) a tak vzniklo i tohle malé zamyšlení.
Ano v Číně je tento způsob „smrkání“ přímo na zem naprosto normální a nikoho nepohoršuje. To naopak já jsem tam byl za exota, když jsem smrkal do látkového kapesníku a pak ho dával zpátky do kapsy. Pro Číňana vrcholně nehygienické!
Říká se: jiný kraj, jiný mrav – a je to velká pravda. Na našich cestách Čínou jsme zaznamenali spoustu věcí, které tam byly úplně jiné než u nás. Když zůstaneme u hygieny, tak na luxusních záchodcích ve Wudangských horách, kde měli zdobená porcelánová umyvadla, červené lustry, plazmovou TV a kožený gaučík, byla v kabinkách pouze luxusní díra… V restauracích se běžně procházelo do jídelny nebo na záchod přímo přes kuchyni. A žádná krajská či okresní hygienická stanice to neřešila, jako řeší u nás, co je normální a co ne.
Na tyto dvě věci jsme si zrovna zvykli rychle, ale byly jiné, na které jsme si úplně tak zvyknout nemohli. Třeba na to odplivávání nebo na odkládání odpadků po jídle (skořápek, kostí, zbytků jídla, špinavých ubrousků a podobně) rovnou na stůl. Ale některé další nás donutily k zamyšlení a hledání důvodů toho, proč je daná věc, daný zvyk, daný mrav v Číně nebo jinde ve světě normální.
Tak třeba u nás se dá běžně pít voda z kohoutku a prý je na mnoha místech i kvalitnější než voda balená. V Číně nebo na Bali nebo i v Řecku ne. Ale v Číně na to mají třeba vychytávku – všude je horká voda zdarma. Protože Číňané zase vědí, že horká voda je mnohem lepší pro náš organismus než voda studená… Je šetrnější pro náš žaludek, proces trávení i celý organismus.
Číňané dokonce horkou vodou léčí, je to první stupeň léčby běžných nemocí – protože horká voda očišťuje organismus, prohřívá ho, odplavuje látky, které v něm nemají být, a pomáhá imunitnímu systému, aby fungoval tak, jak má. Jednoduché věci bývají často velmi účinné.
Takže jsme se díky tomu naučili něco nového – co nám i našemu tělu slouží dodnes. A jen se těšíme, až to pochopí i u nás v hospodách a nebudou tvrdit, když si tu horkou vodu objednáte, že jim to vedení zakázalo 😉
V parcích je u nás normální parkem chodit, projíždět na kole, sedět na lavičce a možná i sedět na trávě na dece a opalovat se. V Číně je navíc normální a zcela běžné v parcích cvičit, tančit, mít trénink pěveckého sboru a hrát stolní hry nebo karty.
Kolik lidí znáte, co si každý večer vyráží s partičkou kamarádů zacvičit ve Stromovce, v Lužánkách nebo v tom vašem městském parku či na návsi jen tak před zraky všech kolemjdoucích? Anebo si tam s manželkou zapařit trochu společenského tance? U nás prakticky nepředstavitelné – a přesto moc hezké a inspirující. Protože se tak lidé potkávají, něco spolu aktivně dělají a ještě se u toho dobře baví…
Anebo ještě jeden příklad z oblasti jídla. V Číně mají takový populární a úžasně chutný způsob přípravy jídla, který se jmenuje (anglicky;) hot pot, česky něco jako horký kotlík. Je to velký hrnec postavený na ohni, v němž bublá bujón a vy si do něj házíte kousky masa, mořských plodů, zeleniny, tofu, hub a podobně. Krátce povaříte a hned vytahujete, namáčíte si v pikantní omáčce z chilli, česneku, zelené cibulky a syrového žloutku a s rozkoší konzumujete. Když jsme to ale viděli poprvé, byli jsme zmateni. Na jak dlouho tam máme hodit to maso, aby se dobře uvařilo?
A protože jsme zrovna byli na večeři s našimi tchajwanskými kamarády, tak se jich Sofie na to zeptala. Oj! Prý že nejspíš doma moc nevaří, dostalo se jí odpovědi, že to neví. To se jí pochopitelně dotklo, protože Magdalenu Dobromilu má dobře nacvičenou od své maminky i babičky.
Jenže právě v tom byl ten rozdíl: v Čechách je normální vařit všechno dlouho. Tradiční česká jídla vyžadují nezřídka několik hodin pečení či vaření. V Číně je naproti tomu normální všechno tepelně upravovat co nejkratší dobu, aby se zachovaly živiny i živá energie pokrmu.
Takže Sofie naší kamarádce Tracy vysvětlila, jak to funguje v české kuchyni, a Tracy jí naopak objasnila, že opravdu stačí pár minut vaření, protože maso je nakrájeno na tenké kousky, aby tento čas vaření stačil. A zase jsme byli o něco moudřejší…
Česká jídla jsou fajn, čínská jídla jsou fajn a přitom jsou tak odlišná a je normální něco zcela jiného.
To, co je normální pro jeden národ, je naprosto nenormální pro jiný národ. To, co je normální pro jednoho člověka, může být naprosto nenormální pro jiného, a přesto na tom není nic špatného.
A tak je fajn se někdy zastavit a podívat se na to, čím mě to „nenormální“ může obohatit. Jaké to má důvody. Proč to tak druzí lidé dělají. Co jim to přináší a co to může přinést úžasného do života i mně.
I proto rád cestuju a rád zkoumám to, co je tam někde jinde „normální“ – a vás k tomu také zvu. Krom jiných pozitiv, život je pak hned větší legrace a zábava! 🙂