Když si doopravdy dovolíme dovolenou
„Jaruno, gde só te plótve? A majó šecke děcka te šnorchle? Dyť sem ti to řikal, ať si to nachystajó, tak jaktože to nemajó?! Já se na to…“
Pepa z depa, Jaruna (jeho žena, nikoli tchyně) a jejich děti vyrážejí na týden do Chorvatska. Pepa je na infarkt a Jaruna taky. Radši se stěhovat, než vyrážet na dovolenou, říkají si oba dva. Jsou nervózní, podráždění, řvou na sebe navzájem i na děti, a vůbec nic nenaznačuje tomu, že by si jeli užívat týden klidu, vzájemné lásky a pohody.
Z domu vyrážejí nakonec o tři hodiny později a celou cestu lije jako z konve, takže nabírají další zpoždění. Nevyspalí, unavení a protivní dorážejí do své destinace, aby zjistili, že z jejich apartmánu je to na pláž dva kilometry a že apartmán leží u hlavní a frekventované silnice…
Po dvou dnech to vypadá tak, že na pláž chodí jenom naštvaná Jaruna. Pepa sedí naštvaně s lahváčem u bedny a děcka se nudí a tak paří celý den každý na svojí tabletě. V sobotu se zase všichni sbalí a opět s tříhodinovým zpožděním vyrážejí zpátky domů. Celou cestu praží slunce, takže v autě je jako ve výhni, ale nálada na bodě mrazu.
Zbytek neděle po příjezdu Pepa prospí, aby byl vůbec schopen jít v pondělí do práce. Jaruna si spánek nemůže dovolit, protože uklízí a pere prádlo, takže v pondělí přijde z práce s horečkou a má pár dní neschopenku. Pepa přijde z práce taky nějak marod, protože to byl děsnej vopruz a ještě na něj něco leze.
Oba dva si říkají, že už nikdy nikam nepojedou, ale další rok podlehnou tomu, že do Chorvatska jedou všichni znova. Vždyť je to levné, dělají to přece všichni a je tam moře a že si to děcka užijou, ale všechno se zase v podstatě opakuje jako vloni…
…
Zkusme se tedy zamyslet trošku nad tím, jak zařídit, aby jejich dovolená byla opravdu dovolenou – odpočinkovou, pohodovou a nabíjející.
1) Je rozšířený mýtus, že stačí týden dovolené. V naší hektické době plné spěchu a stresu bychom potřebovali aspoň dva měsíce prázdnin, abychom se do sytosti zrekreovali a skutečně si odpočinuli od běžného celoročního shonu. Dva měsíce prázdnin většina zaměstnavatelů ovšem nepodporuje, takže to má Pepa z depa smůlu, ale dva týdny obvykle problém nejsou – a možná se dají usmlouvat i týdny tři, když se trochu chce…
Zkrátka více času dovolené v kuse dává větší prostor na opravdový odpočinek a naladění na tu správnou relaxační vlnu.
2) Je iluzorní si myslet, že když vyrazíme s rodinou na dovolenou, obejde se to bez konfliktů, když máme normálně konflikty i mimo dovolenou.
Konflikty vznikají z několika důvodů. Za prvé je jejich zdrojem stres – už bychom někde měli být, nestíháme, něco jsme zapomněli, věci se nám nechtějí vejít, děti mají hlad a už tam chtějí být, všichni jsou nevyspaní, rozlámaní z dlouhé cesty, je vedro, prší, věci na místě nefungují podle našich představ…
Těchto důvodů může být tisíc, a násobeno počtem zúčastněných osob máme možných konfliktů hned na několik dovolených 🙂
Dalším důvodem konfliktů je to, že vlastně spolu neumíme pořádně žít. Když každý chodí každý den jinam do školy nebo do práce a rodina se schází možná ráno u snídaně a možná večer u večeře, a pak najednou spolu máme být 24 hodin denně? Nevíme vlastně, jak na to… Sice se to také děje v průběhu roku o víkendech, ale jeden, dva dny se nad tím ještě obvykle dá mávnout rukou, celý týden v kuse je ovšem už větší zkouška…
A dalším důvodem je to, že když se přesuneme do cizího prostředí, každý z členů rodiny přijde o svoje „kotvy“. Nemáme s sebou ani svou práci, které věnujeme obvykle osm a víc hodin denně, nemáme s sebou většinou ani ty lidi, se kterými se obvykle potkáváme, nemáme všechny svoje věci, svůj domácí prostor, na které jsme zvyklí.
Jsme tak trošku vyoseni ze standardu a náš mozek nám může generovat pocity frustrace, nejistoty, pocity toho, že nám něco chybí… Je to ale svým způsobem normální a v pořádku – díky tomu se můžeme vrátit sami k sobě a začít skutečně odpočívat. V běžném pracovním provozu si žádá naši pozornost tolik věcí, že vůbec nemáme čas na to pořádně vnímat sebe, svoje vnitřní potřeby, svoje tělo – anebo i svoje blízké.
A i zde hraje pozitivní roli délka dovolené – čím je delší, tím míň nás trápí všechny ty nedůležité, ale urgentní věci, které běžně řešíme. Naše mysl se pak zklidňuje, naše tělo pookřívá, děti se těší, jak nás večer zase porazí ve skreblu a procházky s manželkou po pláži se najednou vůbec nezdají tak dlouhé a nezáživné.
3) Není také vůbec pravda, že nejlepší dovolenou si užijete v nějaké vzdálené destinaci. Dovolená není o vzdálenosti, ale o schopnosti hledat krásu kdekoliv, i za vlastními humny. Nemusí být celá dovolená někde daleko u moře. Obzvlášť při delším čase v kuse, zmíněné dva až tři týdny, se dá vystřídat několik destinací, z nichž některé nám leží přímo pod nosem.
Znám lidi, kteří bydlí v Krkonoších, ale nikdy nebyli na nejvyšší hoře Čech. Znám lidi, kteří žijí v překrásné rekreační oblasti, ale neznají kopce, lesy ani jezera či rybníky za svým domem. A znám lidi, kteří sjezdili svět a přitom svorně tvrdí, že všude dobře, ale u nás doma v Čechách nejlíp a nejkrásněji.
Možností je nekonečně, stačí se pořádně rozhlédnout a vybírat opravdu srdcem.
4) Dělat věci kvůli dětem může být fajn – ale taky pěkná otrava. Což je někdy nechat babičce a vyrazit na dovolenou jako zamlada, jen ve dvou? Připravte se na to, že také mohou být konflikty (i ve dvou totiž platí bod 2), ale stejně tak můžete očekávat, že se vrátíte zamilovaní jako před lety. Obzvlášť když tomu půjdete aktivně naproti.
I děti si od rodičů někdy rádi odpočinou a když jim to jindy vynahradíte výletem na jejich vysněné místo, tak spokojení budou všichni.
5) Pamatujte na to, že každý je jiný a každý má jiné potřeby. Jaruna třeba potřebuje pohyb a Pepa ho tolik nepotřebuje. Dcera Jaruna potřebuje být na skypu s holkama každý den a malej Pepa se zase chce potápět. Potřeby ostatních jsou stejně právoplatné jako ty vaše. Vždycky je ale možné najít průsečík těchto potřeb, aby byli spokojeni všichni – i když to ze začátku nemusí být jednoduché.
Ona totiž i mladá Jaruna i stará Jaruna můžou objevit kouzlo potápění (zvlášť, když je tam tak sympatický učitel potápění), Pepa zas třeba zjistí, že podvečerní procházka po pláži má něco do sebe a večerní bitva rodinných týmů u Aktivit může být napínavější než detektivka v bedně.
6) Pokud na dovolené onemocníte, je to často proto, že jste konečně dovolili svému tělu vypnout – a ono se teď čistí. To jsou typické průjmy nebo horečka bez dalších příznaků, ale klidně i nachlazení. Znamená to pouze, že jste se předtím přepínali – a teď máte odpočívat ještě o něco víc, aby se obnovil přirozený rytmus.
7) A do sedmice všeho dobrého: Všechno je o nastavení naší mysli. Když si opravdu dovolíme vypnout a přestat spěchat, tlačit se stále do něčeho a stíhat nestihnutelné, když dovolíme našemu mozku, aby přestal řešit tisíce úkolů pracovních i rodinných, když si skutečně dovolíme dovolenou, pak si ji jako dovolenou také užijeme – a vrátíme se zrelaxovaní, odpočinutí a plní síly nejen do další práce, ale hlavně do dalšího života.
Krásné léto a skutečnou dovolenou!
