Kosmonautem nebo podnikatelem?
Zrovna nedávno se mě moje žena Sofie ptala, jestli jsem chtěl být taky kosmonautem, když jsem byl malý. Chvíli jsem přemýšlel, a popravdě – nedokázal jsem si vzpomenout. Vzpomněl jsem si ale, že mě rozhodně, ale rozhodně v dětství ani nenapadlo, že bych chtěl být podnikatelem.
Pokud jste ročník 77 jako já, je vám jasné, proč mě to ani napadnout nemohlo: tehdejší oficiální režim tento druh živobytí zrovna nepodporoval, ba naopak.
Jak se tedy vlastně utváří cesta životem? Na čem závisí, čím se kdo stane?
Vzhledem k mé odvěké neochotě trávit pravidelně celé dny ve škole a naopak mé zálibě v počítačích (na maturitu z informatiky jsem přišel zcela bez přípravy, aniž bych navštěvoval hodiny a dostal stejně za jedna ani nevím jak), bylo u mě už v dětství jasné, kudy dál může vést moje cesta: do nově vznikajícího a velmi perspektivního oboru IT.
V době, kdy jsem s tím začínal, to svým způsobem kosmonautiku hodně připomínalo: spousta systémů, hardwarových i softwarových, které jsem se musel naučit znát i ovládat, a kterým většina lidí vůbec nerozuměla a které si dost často ani nerozuměly vzájemně mezi sebou.
Někdy taky hodně adrenalinu, když jsem třeba instaloval antény bezdrátových spojů a lezl při tom po střechách všelijakých budov – v dešti, v mrazu, někdy i desítky metrů nad zemí – bez skafandru a jistících lan.
A taky hodně odpovědnosti, například když v nejmenované firmě překopli dělníci při rekonstrukci optický kabel, čímž zrušili spojení s kontrolní částí nádrží čpavku ve výrobním závodu a bylo mi řečeno, že bez obnovení kontroly do 24 hodin hrozí únik a zamoření celého okolí a bude tedy muset být vyhlášena preventivní evakuace města, pokud se nové kabely nepodaří natáhnout a napojit včas.
Někdy to zkrátka byla nudná rutina, někdy zábava při seznamování s novými technologiemi, jindy výzvy všeho druhu.
Pak ale přišla ona kritická Kristova léta, kdy člověk víc přemýšlí, kam vlastně kráčí, do toho konec dlouholetého vztahu a změna celého mého života nastala velmi rychle – nebo spíš proměna nazírání na něj a přístupu k němu. Práce v IT mě sice většinou pořád bavila, nicméně jedním okem jsem začal pošilhávat po tom, že bych rád něco jiného.
Když se mi pak naskytla příležitost odjet na měsíc do Číny a vypadnout tak na delší čas v kuse z běžného rytmu, naplno jsem pocítil, že nějaká fáze mého života končí a já chci zkusit něco jiného. A co na tom, že už mi není dvacet, ale přes třicet a táhne mi pomalu na dnešních čtyřicet.
Ano, dřív jsem si možná myslel, že když jednou začnu pracovat v nějakém oboru, zůstanu v něm až do smrti nebo aspoň do důchodu, jenže pak mi došlo, že je to úplně jinak.
Jako lidské bytosti se neustále vyvíjíme. Učíme se nové a nové věci a v průběhu života v nás neutuchá touha poznávat toho víc a víc a hlouběji a klidně i v úplně jiných oblastech, než kterým jsme se věnovali doposud.
Podle mne tato touha s naší vzrůstající lidskou zralostí a prohlubující se moudrostí v průběhu života u řady lidí ještě víc roste. A i když jsem já osobně introvert a mám tak velmi rád svůj klid a svoje jistoty, tak stejně tak jsem dobrodruh a miluju různá dobrodružství a výzvy a neznámo a jeho objevování.
A tak jsem se tenkrát nejdřív vydal studovat něco o sobě, o lidech a o fungování lidského mozku. Zajímalo mě, jak můžu změnit svůj život – já sám a jednoduše. Posunout ho z těch s***k, v nichž jsem se tenkrát nacházel (a které se střádaly už hodně dlouho předtím a já to jen neviděl a nevnímal) – a začít žít konečně všechno to, o čem jsem doposud jenom snil.
Dalším krokem, který sice na sebe nechal ještě chvíli čekat, ale nevyhnutelně přišel, byl odchod ze zaměstnání na volnou nohu. Hnala mě touha získat svobodu. A tak jsem se stal něčím, o čem jsem na základní škole vůbec netušil, že bych se tím mohl kdy stát – podnikatelem.
Zjistil jsem, že i tento druh obživy má mnoho společného s kosmonautikou.
Vaše firma je jako kosmická loď, která má životně důležitou misi, a na své cestě na druhý konec vesmíru se setkává s mnoha protivenstvími.
Pravidelně ji stopují imperiální vesmírné jednotky, aby zaplatila všelijaké mýtné. Když se vám trvale daří vaši misi plnit, tak vám mýtné ještě zvýší. Pak se zjistí, že Impérium má nedostatek zdrojů na svoje průšvihy, a proto pošlou Darth Vadera a jeho kontrolory, kteří monitorují všechny vaše aktivity tak, že Impérium má ihned zprávu, že se vám povedl obchod, i když jste zrovna třeba na druhém konci galaxie. A opovažte se tvrdit, že jste zrovna prolítávali červí dírou a nebyl signál. Nic se neomlouvá, Impérium musí vše vědět pomalu dřív, než vy sami.
Nicméně jsou tu i ty zábavné stránky podnikatelské kosmonautiky a to už stojí za to.
O tom, na jakou misi se vydáte, rozhodujete jen vy.
Můžete se vydat do zatím neprozkoumaných zákoutí našeho vesmíru stejně jako opečovávat již objevené.
Obyvatelé planet, kterým jste dokázali nějak pomoci, na vás nezapomínají a stávají se vašimi fanoušky a pomáhají vám s vaší misí.
Na svých cestách potkáváte Luka Skywalkera i kapitána Kirka i Ironmana s Thorem, protože v tomhle vesmíru žijí všichni pospolu, a můžete se od nich dokonce přímo učit.
A vesmír je nekonečný a pro vaši Enterprise jsou v něm vždy nová a nová dobrodružství a nové a nové cíle k objevování a zdolávání…
Možná jsem v dětství chtěl být kosmonautem, protože jsem nevěděl, že jednou budu moci být podnikatelem a taky zažívat vesmírná dobrodružství na lodi zvané Enterprise, tedy Podnikání…
Čím jste chtěli v dětství být vy – a čím jste dnes?