Muž je sklenice, žena voda
Tohle přirovnání jsem slyšel v rozhovoru Lilie Khousnoutdinové a Zdeňka Webera na jednom z velmi inspirativních webinářů Cesty pravého muže a velmi mě zaujalo.
Muž je sklenice, čili forma a struktura. Žena je voda, čili beztvarost a obsah. Sklenice bez vody je prázdná. Voda bez sklenice je jen loužička.
Sklenice vodě často nerozumí, protože jsou úplně jiné. Voda sklenici taky často nechápe, protože se tolik liší. A přesto: sklenice bez vody není ono a voda bez sklenice nemá formu.
Je to úplně přesné: tak často si v partnerství nerozumíme, nechápeme se, klepeme si na čelo, jak ten druhý může dělat tohle nebo se chovat takhle… Ale přitom jeden bez druhého nejsme úplní. Anebo sice jsme – jsme úplní a celí už sami o sobě, sklenice i voda – ale když jsme spolu, je to ještě jiná, daleko vyšší úroveň.
Jak to ale často vypadá v praxi? Častěji jsou to ženy, které se snaží být mužem – ať už pod tlakem společnosti, nadřízených nebo z jiných důvodů – a nedělá to dobrotu. Ony samy se necítí dobře, protože nefungují ve svém přirozeném flow. Snaží se za každou cenu vydělávat peníze, vše mít pod kontrolou, být důsledné a konzistentní – a přitom to nejsou vůbec ony. Jsou kusem ledu a diví se, že se do sklenice nevejdou.
Přirozeností ženy je vytvářet věci, které často nejsou vidět nebo které nemají okamžité hmotné přínosy – budovat domov, pečovat o děti i ostatní, vytvářet příjemnou atmosféru pro celou rodinu, být měkké a poddajné, i plné emocí…
Ale když je to muž, který je měkký a poddajný a příliš plný emocí, žena se pak o něj nemůže opřít. Voda nemá sklenici. Pak si je žena nejistá – a často jí nezbývá, než vzít na sebe sama formu – a stát se sklenicí, tedy kusem ledu…
Přirozeností muže je bojovat, potýkat se s výzvami a lovit – a i když to dnes může mít jinou podobu, podstata zůstává. A ačkoli my dnes, v civilizovaném světě, máme často tendenci zatracovat i sebemenší projev agresivity, tento náš mužský pud je pro nás stále zásadní – jen je třeba ho náležitě kultivovat.
Když je muž mužem a žena ženou, ano, vznikají třecí plochy, protože každý je úplně jiný. Ale když voda naplní sklenici, cítí se oba dobře…
Napadá mě ještě jeden příměr: Mezi mužem a ženou vzniká podobná magie jako při vaření jídla. Jednotlivé ingredience jsou samy celistvé – ale teprve jejich správným spojením vznikne jedinečný lahodný pokrm, který není jen prostým součtem ingrediencí, ale něčím úplně novým a jiným. Větším celkem.
A nějak tak je potřeba přistupovat i k našim partnerským vztahům. Respektovat jedinečnost a celistvost sklenice i vody, muže i ženy, ale přitom pracovat na tom, aby ve spojení vznikala vyšší úroveň nás samých. Abychom se vzájemně doplňovali. Aby voda nepřetékala přes sklenici a sklenice vodu nedusila.
Abych byl mužem, když jsem mužem, a žena ženou a aby to, co umím a chci dělat já jako muž, doplňovalo to, co umí a dokáže a chce dělat moje žena. A díky tomu, abychom tvořili jídlo neuvěřitelné chuti, které bude chutnat jak nám samotným, tak všem kolem nás…