Blog

Umíte žít opravdu naplno ?

Co to vlastně znamená „žít naplno“? Podle čeho poznáte člověka, který žije svůj život opravdu naplno?

Pro někoho je odpověď na tyto otázky jednoduchá, mají v tom dokonale jasno. Jiní se zarazí, zamyslí a zjistí, že vlastně odpověď neznají. A někdo třeba jen bez zájmu mávne rukou, že nad podobnými „blbostmi“ nemá čas přemýšlet.

Každý jsme zkrátka jiný. Každá máme svou unikátní sbírku nastavení, myšlenek a představ ve svých hlavách. Každému se při položení výše uvedených otázek vybaví něco jiného. Z toho vyplívá, že žádná univerzální konkrétní definice neexistuje. Už z principu ani nemůže.

Když se pozorně rozhlédnete kolem sebe a zkusíte sem tam pozorovat někoho při různých činnostech, často uvidíte scénu, kdy snadno nabydete dojmu, že si dotyčná osoba fakt užívá naplno to, co právě dělá. Často je to opravdu vidět na první pohled. Takový člověk doslova září nadšením. Je zkrátka radost se na něj dívat. Co ovšem scénka, kterou zrovna pozorujete, vypovídá o tom, jestli dotyčný žije svůj život naplno? Zhola nic.

Užívat si konkrétní činnost a žít svůj život naplno jsou totiž dvě různé věci, i když to může na první pohled vypadat takřka stejně. Mnoho lidí nežije svůj život naplno, a přesto si sem tam skvěle užívají. Když pomineme opravdu od základu negativní lidi, tak skoro každý si dokáže vzpomenout na nějakou událost nebo činnost, kterou si parádně užil. Pro někoho takové zamyšlení může chvíli trvat, než si na něco vzpomenou, jiní vysypou takovou vzpomínku okamžitě z rukávu. Ovšem pokud by se ti stejní lidé zamysleli opravdu upřímně nad otázkou, jestli žijí svůj život zcela podle svých představ, jestli žijí naplno, většina z nich by minimálně zaváhala. Jak je to možné? Proč většina lidí neumí nebo nedokáže žít svůj život naplno?

Jednoduše proto, že většina lidí se nechává příliš ovlivňovat tím co se děje „tam venku“, tím co říkají ostatní lidé v rodině, ve škole, v práci, v médiích. Málokdo se pozastaví nad prostým faktem, že to je uzavřený koloběh. Když se narodí nový člověk, dítě, vstupuje do světa bez předsudků, nezná žádná omezení, přemýšlí naprosto otevřeně a svobodně, o vše se zajímá, zkoumá vše kolem sebe, raduje se z maličkostí, užívá si vše, co dělá, dává okamžitě najevo své emoce, nepochybuje o sobě, zkrátka dělá vše intuitivně naplno. Takový se každý z nás rodí. Na začátku každý z nás uměl žít naplno.

Jenže vzápětí do hry vstupují vnější vlivy, věci, které dítě slyší od dospělých. Nejprve vlastní rodiče a příbuzní, potom ve škole, v práci, a tak dále. Začnou postupně přebírat myšlenky a názory většiny, začnou kopírovat a chovat se podle většiny, stávají se sami většinou. To malé dítě, které na začátku neznalo žádná omezení, postupem času nezná skoro nic jiného. Zná spoustu věcí, které nejdou, které se nesmí, které se prostě nedělají. Ví to, aniž by cokoliv z toho kdy osobně zkusilo. Armáda lidských klonů se rozrostla o další přírůstek.

Málokdo se pozastaví nad faktem, že když se nějak chová a mluví většina lidí kolem, že to ještě neznamená automaticky to nejlepší. Často je to právě naopak. Většina má vždy tendenci chtít od ostatních, aby se chovali, mluvili a mysleli stejně jako oni. Když někdo vyčuhuje, když někdo vystoupí z davu, primární reakce většiny je výsměch či odsouzení. Dotyčný je pro většinu minimálně podivín, blázen nebo celá řada jiných expresivních označení.

Ovšem když se podíváte na jakoukoliv velkou osobnost současnosti i historie, vždy zjistíte, že více či méně vystupovala z davu. Je teď vedlejší čím konkrétně, je to jen praktický příklad, že v anonymním davu většiny těžko můžete žít život naplno. Nežijete totiž podle svých představ, ale podle představ většiny, která vás dlouhá léta formovala, abyste dobře zapadli mezi ně. Ti kdo měli dost odvahy vystoupit z davu, jít si za svými sny i přes všechny překážky a odmítání ostatních, ti kdo se nebáli riskovat a naplňovali krok za krokem své odvážné vize, to jsou ti lidé, kteří se dají označit, že žijí naplno. To jsou ti lidé, které většina pak označuje za odvážné a postupem času třeba i za velké nebo významné osobnosti.

Žít naplno je totiž především o odvaze.

O odvaze nebát se toho, že vás někdo odsoudí, vysměje se vám nebo vás zavrhne, protože odmítáte žít v šedi průměru většiny.

O odvaze chovat se podle své přirozenosti za všech okolností, nenosit různé masky pro zalíbení ostatním a neměnit své názory a chování v závislosti na tom s kým a kde zrovna jste.

O odvaze dělat to co vás opravdu baví a naplňuje bez ohledu na to, jestli vám všichni říkají, že je to blbost, k ničemu, že vás to neuživí, a podobně.

O odvaze vystoupit z davu většiny, kráčet životem podle svých vlastních pravidel a nebát se používat vlastní mozek místo slepého přebírání pravidel a názorů ostatních.

Žít naplno je umění tvořit si svůj vlastní život bez kompromisů, podle svých představ a morálních hodnot.