Blog

Vítr dálek

Název tohoto blogového článku jsem si vypůjčil ze stejnojmenné knihy Sergia Bambaréna. Její zápletka je poměrně triviální. Hrdiny jsou mladí manželé, Michael a Gail, kteří vedou životy jako tisíce a miliony jiných lidí. Chodí do práce, tvrdě a dlouhé hodiny pracují, spoří si na důchod, sem tam se jdou trochu pobavit… Jednoho dne jim ale dojde, že tohle není všechno. Nebo naopak: že tohle vůbec není to, pro co se narodili.

A tak se odváží k nečekanému kroku. Koupí si plachetnici zvanou Vítr dálek a vyrazí na moře. Najít znovu cestu k sobě samým, ke své vzájemné lásce a k podstatě toho, proč jsou tu na Zemi.

Tuto knihu jsem přečetl jedním dechem. Je to přesně ten typ knihy, který hluboko v nás něco rozrezonuje, něco, na co jsme zapomněli, co jsme potlačili, co v nás bylo potlačeno výchovou i našimi dalšími životními zkušenostmi. Tento příběh je pro mne příběhem o naší osobní a skutečné svobodě.

Já sám jsem kouzlo větru v plachtách vyzkoušel poprvé před více než dvěma lety na Lipně a nadchlo mě to tak, že jsem si rovnou udělal kapitánský kurz, protože jsem věděl, že tohle není krátkodobá záležitost. Tohle je vášeň na celý život. Letos jsem se, i pod vlivem četby Větru dálek, rozhodl vypravit poprvé i na moře. A protože jsem jinak většinu času suchozemec, získávám zkušenosti pomalu (ale jistě 🙂 ) na Lipně. Když jsem měl delší pauzu bez lodi, řadu věcí jsem pozapomněl (i když mám pocit, že je to jako jízda na kole, úplně se tahle dovednost snad zapomenout ani nedá 🙂 ), takže jsem vyrazil letos opět několikrát, abych si své námořnické dovednosti osvěžil a naučil se další od zkušenějších, leč co zůstalo stejné – nebo co vlastně ještě narostlo – bylo moje okouzlení…

Představte si, že sedíte na plachetnici a právě jste vyrazili z přístavu. Už jste vypnuli motor, plachty jsou napnuté. Je ticho a klid, ruch v přístavu a na břehu i brumlání motoru už zcela utichlo. Do hlavní plachty se opírá vítr a loď nabírá čím dál větší rychlost, ačkoli ji nepohání nic, co by bylo viditelné. Pohání ji neviditelný, neuchopitelný vítr, který vám zároveň divoce čechrá vlasy. Vytahujete i přední plachtu, abyste ještě zrychlili. Dnes fouká naprosto ideálně, ačkoliv při příjezdu do přístavu se ještě nehnul ani lísteček, vítr vás žene tak rychle kupředu, že se ani nenadějete a přístav je daleko za vámi.

Jste jen vy a voda. Vy, loď a vítr. Vítr žene vaši loď tak rychle, že lodní šroub si prouděním vody spokojeně tlumeně vrčí, i když motor klidně spí.

Semtam se směr větru změní. Korigujete kurz kormidlem, měníte nastavení plachet a jednou za čas nařídíte posádce, aby se připravila k obratu: Obrat – teď! Kormidlo prudce loď otáčí, hlavní plachta mění pozici, posádka také a vykonává přesně přidělené úkoly, přední plachta je z jedné strany povolena, aby byla vzápětí přitažena z druhé, vítr se opět plnou silou opírá do obou plachet a loď vyráží během okamžiku jako o život zcela jiným směrem. Dokonalá spolupráce techniky, lidí a přírody.

Za chvíli zjistíte, že jste s větrem i kormidlem srostli. Cítíte vítr ve vlasech a ve tváři a víte, kam a jak pohnout kormidlem, aby váš neviditelný vzdušný pomocník ideálně napínal plachty. Vy, loď a vítr jste jedno. Vy, loď a vítr hrajete společnou hru, kterou si všichni užíváte.

Přístav Lipno už je dávno za obzorem, míjíte Frymburk, úžinou stále dál, předjíždíte převoz v Dolní Vltavici a míříte na Velké Lipno. Místa, která jste zatím znali jen z cesty autem ze břehu, vám najednou ukazují tvář, kterou nenastavují každému. Jen tomu, kdo se odváží projet kolem s větrem v plachtách.

Cítíte, že toto je ona svoboda, po které jste vždycky toužili. Loď letí po hladině a vy cítíte naprostou volnost, které se jen tak něco nevyrovná. Toto je vaše svoboda, která nemá žádná omezení.

Nejdůležitější věci se ale dějí ve vaší hlavě: Jste tady a teď, hlídáte jen vítr, ostatní lodě, plachty a kormidlo a to vše postupně skoro automaticky, podvědomě, intuitivně, kocháte se tím, co je kolem vás. Všechny ostatní myšlenky zůstaly na břehu. Nejspíš se bojí vody a hloubky, a tak se ani nenalodily. Vaše hlava je čistá, prázdná – a vy poznáváte, že v tomhle je skutečná svoboda. Že plachetnice a vodní plocha jsou jenom nástroje, abyste poznali, že klíčem ke vší svobodě i pohodě a harmonii se světem je být tady a teď, ponořený v přítomném okamžiku, svým způsobem mimo čas a prostor.

A i když jste mimo čas a prostor tak, jak jej obvykle máte tendenci vnímat, přesto si užíváte zároveň i perfektní kontrolu nad vším, co se děje. Můžete plout lehce a pomalu. Můžete dokonce vyhodit kotvu a úplně zastavit, vykoupat se nebo slunit na palubě. A nebo můžete plout s větrem o závod, až se loď bude naklánět tak, že méně zkušení členové posádky budou kvílet strachy, že se dozajista převrátí. Vy jste ten, kdo kormidluje současný okamžik. A vy jste ten, kdo si jej užívá.

A chcete to zažívat znovu a znovu. Napořád.

Plachetnice na Lipně je jen obraz. Vaše osobní plachetnice má přístav, kdekoli si pomyslíte. Zavolejte ji, naloďte se a vyplujte. Za svobodou přítomného okamžiku a za skutečným štěstím, které se skrývá uvnitř vás.

„Zvedněte kotvu a dejte se na cestu. Přetněte lana, která vás poutají ke břehu. Vítr už vás žene k pobřeží zázraků…“ (Motto na obálce knihy Vítr dálek)