Blog

Vzpomínky na Afriku (díl. 2) – Hakuna matata, vole!

Jaká že je Afrika? Všichni, co tam byli, říkali, že je úžasná – a my musíme znovu potvrdit, že měli pravdu. Nadchla nás spousta věcí – například lidé, opice a baobaby, o nichž píšu zde, v prvním díle tohoto miniseriálu.

V tomto díle se dozvíte víc o safari a sloní rodince, co si to štrádovala přes cestu rovnou před naším autem, o zelených pahorcích afrických a koupání ve vodopádu, o zážitcích s netopýry v centru Mombasy v pravé poledne nebo o tom, proč v Africe vládne přístup hakuna matata a jak se jím můžeme inspirovat!

4. Safari Tsavo. Být v Africe a nejet na safari by byl hřích. My jsme si ho dali hned dvakrát, jednou v národním parku Tsavo (přesněji Tsavo East), a podruhé v zelených pahorcích afrických, tedy v národním parku Shimba Hills.

Tsavo je savana. Místy suchá, místy zelená, ale celkově vyprahlejší, takže se v ní zvířata neschovají a jsou dobře vidět. Byli jsme na dopoledním safari, odpoledním safari, nočním safari i brzkoranním safari, a tak jsme toho zvládli vidět poměrně hodně. První slony jsme spatřili daleko předaleko v dálce hned kousek za vjezdem do parku, ale jak jsme ujížděli tou divočinou (která jen pro vaši představu má rozlohu asi jako čtvrtina České republiky), množství zvířat rostlo a taky byla čím dál rozmanitější 🙂

V tomto parku není úplně radno vysedat z auta a jít se rozhlídnout, jestli někde není nějaký lev, a dokonce ani chodit čůrat se nedoporučuje 😉 Prostě všeobecný zákaz „neopouštějte auto“ je všudypřítomný. Lev je sice to poslední zvíře, které by vás napadlo a chtělo si dát k svačině, ale mohl by se do vás pustit buvol nebo slon, kteří nemají rádi, když se jim někdo plete do cesty. Ti vás nesežerou, ale klidně zabijí jen tak pro legraci…

Když jste v autě, jste v bezpečí. Zvířata v parku jsou na ty kovové vrčivé věci zvyklá a neutíkají před nimi ani na ně neútočí. Čehož využívají řidiči a dávají si vysílačkami vzájemně vědět, jaké zvíře je právě kde k vidění a pak se tam sjíždějí.

Nádherný zážitek jsme měli se všemi zvířaty, protože vidět je takhle naživo v takovém množství, kousek od sebe a bez plotu nebo mříží, to fakt stojí za to. Nejsilnější zážitek ale asi byl se slony, když se celé stádečko matek se slůňaty rozhodlo přejít přes cestu přímo mezi našimi dvěma auty.

Než slůňata vstoupila do vozovky, naběhla tam nejdřív máma a jasně nám dala všeříkajícím postojem a pohledem najevo, že kdybychom se jakkoli pokusili přiblížit a ublížit jejímu mláděti, máme to spočítané (náš řidič v tu chvíli pro jistotu už řadil zpátečku, co kdyby :-). A pak teprve šli přes cestu pěkně za sebou celá rodinka.

Druhým silným zážitkem byla těhotná lvice, kterou jsem okukovali nejmíň 30 minut, a ona nás celou dobu měla úplně na háku, i když se tam postupně sjelo asi šest aut. „Jste tu? Prohlížíte si mě? Tak si poslužte… Já si potřebuju dát šlofíka…“

Náš řidič měl pro změnu zážitek z nás. Když jsme jeli na noční safari, poprosili jsme ho, aby to uprostřed divočiny zastavil, vypnul motor, vypnul všechna světla a my se mohli kochat pohledem na hvězdy. Úplně nechápal, že v Čechách máme už jen málo míst, kde by nebyl žádný velký civilizační světelný smog široko daleko a hvězdy by byly tak nádherně jasně vidět…

5. Safari Shimba Hills. Tohle safari bylo zase úplně jiné. Zvířat jsme viděli spíš málo, protože byla schovaná v hustém porostu (a to i sloni), zato jsme si užívali nádhernou kopcovitou africkou krajinu – přesně ty zelené pahorky africké, které mají zcela jedinečnou energii i atmosféru.

Jiné bylo v tomto parku i to, že jsme mohli několikrát vystoupit, klidně si odskočit do křovíčka na záchod, anebo se pokochat výhledem. Součástí programu byla navíc asi 5kilometrová procházka k místnímu vodopádu a zase zpět. Nebylo to ovšem jak u nás – „jděte po červené a za půl hodinky jste tam“ – museli jsme s sebou mít dva ozbrojené ostré hochy rangery, aby nás ochránili, kdyby se náhodou nějaké nebezpečné zvíře zjevilo. Když jsme se ptali, jestli střílejí přímo po zvířeti, řekli, že obvykle stačí varovné výstřely do vzduchu na zaplašení.

Vodopád byl nádherný, a když nás mladší z rangerů vyzval, jestli si nechceme zaplavat, naše odvážná česká převážně ženská výprava neváhala a hned tam naskákala. „To si přece nemůžeme nechat ujít, koupat se pod vodopádem v Keni!“ Sucharský zbytek výpravy, tedy Italové, Němci, Američané, Japonci a Britové si mysleli něco jiného, ale to nikomu nevadilo. Jenom jsme přemýšleli, jak to na tomhle místě vypadá v době dešťů, kdy je tam prý o dva až tři metry víc vody!

Rangerovi se české holky líbily, a tak o nás i cestou zpět speciálně pečoval a věnoval nám každému kartáček na zuby – v jednu chvíli prostě utrhl kus větve nějakého stromokeře, odstranil z něj listy, nalámal ho na kousky a pak nám ukázal, jak ho máme rozžvýkat, aby se z něj stal kartáček na zuby. A tyhle kartáčky se u nás prodávají třeba za 250 Kč;-)) Ano, spousta věcí může být drahých a složitých – anebo zcela jednoduchých a zdarma.

V Shimba Hills jsme zažili taky paviána, co se přišel napít do bazénu v lodgi, ve kterém jsme se právě koupali, a taky nám dát najevo, že po okraji bazénu teď projde jeho rodina a že si nepřeje žádné vyrušování z naší strany – podobně jako máma slonice o pár dní dřív. Z Green Safari Lodge byl přímo z bazénu nádherný výhled na řeku meandrující pod námi hluboko v údolí a také kopce všude okolo. Vskutku magické místo! Sweet Africa!

6. Safari v centru Mombasy. Jet do Afriky a nezažít zblízka taky nějaké velkoměsto, to nejsme zrovna my. I když tentokrát jsme na rozdíl od Číny nebo Istanbulu rádi zvolili pohodlnou variantu s taxíkem a průvodcem. V centru Mombasy jsou v jednom místě takové obrovské kly přes hlavní silnici, symbol tohoto města. Udělali jsme si selfíčka, jak se sluší a patří a pak jsme se chtěli vrátit do auta, ale průvodce nás táhl přes silnici na druhou stranu do parku.

Co pro nás má? přemýšleli jsme. „Mangovníky“, pravil a ukázal na mohutné a vysokánské stromy v parku. „A teď se podívejte přímo nahoru“. Všude ve větvích na nich můžete vidět stovky až tisíce netopýrů! Nevěřili jsme vlastním očím! Fakt že jo. Několik obrovských stromů a na nich navěšení netopýři jeden vedle druhého. Byl to druh, který se živí právě tropickými plody – a nám poletoval nad hlavou klidně v pravé poledne uprostřed města. Wow!

U toho nám náš průvodce vyprávěl, že v Mombase (která má asi 1,2 milionu obyvatel) nejsou žádné přechody pro chodce – a semafory jsou v celém městě tři, a z toho reálně funguje jen jeden. Ale i tak byla doprava na místní poměry celkem v pohodě, nehodu jsme žádnou neviděli, i když místy doprava hodně houstla…

Průvodce nám taky vyprávěl, proč je u nich povoleno mnohoženství, a to i v případě, že je někdo, jako například on, křesťan. Kvůli genetickému nastavení a kvůli druhu stravy se prý v Africe rodí více žen než mužů, ale všechny ženy se chtějí vdát a mít děti, a tak se o muže klidně podělí. On sám ovšem má jen jednu ženu, leze to prý do peněz, mít jich víc 😉

A byla to pravda, protože jsme věděli už z masajské vesnice, kterou jsme navštívili předtím, že v ní žije jedna jediná 49členná rodina, jejíž hlavou je jeden muž, který má 5 žen. Nicméně ke všem se musí chovat zcela stejně rovnocenně, takže když se třeba s jednou chce pomilovat, musí potom hned v dalších dnech „prostřídat“ i všechny zbývající 🙂 Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav, a v Africe to platí mnohonásobně.

7. Hakuna matata, vole! Ne, to si děláme trošku legraci. Ta první dvě slovíčka jsou svahilská, to třetí zní ve svahilštině trochu jinak: „Pole, pole!“ Tyto dva výrazy, v českém překladu „žádný problém“ a „pomalu, pomalu“, přesně vyjadřují přístup místních k životu. Prostě pohodička, chill out, žádný spěch.

Tento přístup má své světlé stránky, jakože v Africe člověk fakt zpomalí (a navíc když má internet jen na recepci, tak ten notebook za celou dovolenou prakticky nevytáhne) a to je dobře, moc dobře! Ale zároveň má i některé stinné stránky, jako třeba tempo budování místní infrastruktury. Pro srovnání: v Číně by tunel Blanka postavili za pár měsíců (byli jsme tam a viděli, jakým tempem staví obří stavby). V Keni by tunel Blanka postavili tak odhadem za pár století. Je to minimálně ve stavebnictví pravý opak Číny, ale jak se vyjádřili sami místní „Je to už lepší než dřív…“

Dálnice z Mombasy do Nairobi, po které jsme jeli kus cesty do národního Parku Tsavo, to byl skutečný zážitek, jak je možná patrné z fotek. Kusy už jsou asfaltové, to ano. Ale další kusy se teprve staví a jezdí se po něčem, co je hlína udusaná jako beton, přičemž jízda po ní je sérií neustálých poskoků (a přestaňte si stěžovat na D1, nedá se to srovnat ani v nejmenším 😉 Někdy jsme tedy jeli po té „oficiální části“, přičemž se tam ve dvou pruzích jezdí klidně čtyřproudově (a auta si poměrně ochotně vyhýbají, a to včetně kamionů – neviděli jsme za celou dobu žádnou kolizi, jen jeden náklaďák převrácený osamoceně vedle cesty), a jindy náš řidič naznal, že se příliš ploužíme v zácpě, a tak jsme to vzali po té části, která se právě stavěla, je jedno zda vlevo nebo vpravo. Hakuna matata, jež by se v tomto případě dalo přeložit jako „žádný velký sr.ní s tím, kam se vejdu, tam jedu“ 😉

Když jsme pak přijeli na safari, museli jsme konstatovat, že tam jsou cesty mnohem pohodlnější než tahle keňská D1, ovšem když to rozjel rychleji, zuby drkotaly pěkně 🙂 Nazpátek jsme to vzali po krajské silnici zkratkou, abychom se vyhnuli kamionové zácpě na D1. Většinou byla hodně široká, to ano, ale pouze prašná a místy hodně vyjetá, případně částečně zcela chybějící vlivem působení vody v období deštů. Při vyhýbání se s náklaďákem do protisměru nám občas vstávaly vlasy hrůzou na hlavě 🙂

Takže podtrženo sečteno: pokud chcete změnit názor na to, co máte doma – ať už nadáváte na lidi, dé jedničku, vlastní manželku, svého muže, drzé opice, pomalé služby, naši krajinu nebo jste nespokojeni sami se sebou – můžeme takový výlet do Afriky jen a jen doporučit! Dozajista váš pohled na svět změní, k něčemu vás inspiruje a u jiných věcí zase přinese pocit vděčnosti za to, co už máte! 🙂