Žena za volantem
Dnes mám pro vás článek, ke kterému mě inspiroval nedávný zážitek s cykličností v praxi. Jsem spoluautor knihy Návod na ženy a s ženskou cykličností mám už bohaté zkušenosti.
Před časem se mě, při rozhovoru pro jeden magazín, redaktorka ptala, zda znalost ženského fungování nepřipraví muže o veškerá překvapení a zábavu v soužití se ženami.
Tento zážitek mi potvrdil mou tehdejší odpověď, že tyto znalosti otevírají další prostor na celou řadu nových zážitků, zábavy i další překvapení. Moje žena, kterou si myslím už docela znám, mě nedávno takto překvapila.
Na začátku září jsme byli se Sofií v Praze. Když jsme odjížděli tam, seděla vedle mě unavená stařena v menstruační fázi, která si stěžovala, že včera nebyla málem schopna dojet autem ani z Budějovic do Křemže. Prý únava, neschopnost se pořádně soustředit na cestu a nejhorší ta úzká cesta z Křemže do Chlumu, kde je to pro ni i v jiných fázích na očesání zrcátek s protijedoucím autem.
V Praze jsme zůstali neplánovaně dva dny a také se neplánovaně stalo, že nás kamarádi poprosili, jestli bychom jim odvezli jejich staré auto do Budějovic. Sofie ten večer ještě pospávala, ve svém dni 2, ale kývala, že to už snad nějak dá. Druhý den celé pojíždění po Praze, pokud se po ní nechtěla žádná aktivita, prospala. Měl jsem o ni opravdu obavu a nabádal jí, ať jede těch 150 kilometrů pomalu a opatrně a klidně si zastaví, když bude unavená.
Jaké ale bylo moje překvapení, když jsme sedli do auta a ona okamžitě na Chodově na to šlápla a zmizela mi z dohledu. Nemohl jsem se zbavit myšlenek: Co blbne? Copak má na takovou rychlou jízdu energii? Vždyť je den 3 a má odpočívat.
Staré auto, které jsem převážel, mělo rozbité turbo, takže jsem brzy závody s ní vzdal, protože jsem byl sotva schopen s ní z povzdálí držet krok, ale celých těch 150 kilometrů do Budějovic mi to vrtalo v hlavě.
„Cože?“ smála se pak Sofie. „No ano, trochu jsem s tebou závodila, ale úplně tak v pohodě, jela jsem tak rychle, jak jsem se cítila jistá. Už jsem se vůbec necítila menstruačně chcíplá.“
Nechápal jsem. Sofie tehdy vytáhla svou Cyklickou mapu a ukázala mi: „Den 3: Pravidelně mi už začíná nabíhat dynamická energie, takže jsem schopná valit a jet.“ Pak ale poukázala ještě na další řádek nazvaný „co si příště pohlídat“: „Ale pozor!!! Tahle dynamická energie může mást, pokud to přeženu a myslím si, že už je to všechno over, den 4, 5 a 6 jsem zase znovu chcíplá!“
„Takže ano, už jsem byla v dynamických energiích a rychlá jízda a nadávání na pomalé spoluřidiče mi nedělalo problém,“ sdělovala mi dál Sofie, „ale dneska večer už to s dynamičností rozhodně přehánět nebudu.“
Cyklické ženy mě asi nikdy nepřestanou překvapovat, ani za volantem:-)
Konečně jsem i doopravdy pochopil, k čemu vlastně slouží Cyklická mapa, kterou Sofie kdysi vymyslela. Je pro cyklické ženy opravdu výhodné sledovat a zapisovat si poznámky ze svého vlastního fungování hezky na papír. Udržet všechny tyto informace pouze v hlavě, natož si je později připomínat jen tak z paměti, je totiž prakticky nemožné.
Je opravdu super, když se žena zná a ví, který den od sebe může co čekat, a podle toho pak jedná. A když to sdělí otevřeně i svému muži a ten to respektuje, soužití je o poznání zábavnější.
Jaké z tohoto zážitku plyne poučení? Když člověk pořádně nezná sám sebe a své fungování, těžko může opravdu pěvně držet v rukou kormidlo svého života.
Shodou okolností teď v září vydala další žena, která stála před lety na začátku mého hledání sebe sama, svou první knihu. Lucie Königová byla mou první koučkou a mentorkou a její kniha (Ne)gramotný rodič mě nadchla i přesto, že sám zatím vlastní děti nemám.
Lucka v ní totiž píše nejen o rodičovských záležitostech, jak by název napovídal, ale s nadhledem a letitými zkušenostmi ze své koučinkové praxe i o celé řadě problémů, kterým lidé čelí v rodině, ve vztazích i individuálně sami se sebou ve svých životech.
Tuhle knihu rozhodně doporučím přečíst každému.
Věřím, že v ní každý najde něco přínosného pro sebe stejně jako já.